Při aplikaci na pokožku je zvykem vybírat dobře prokrvená místa – například oblasti za ušima, na krku, mezi prsy, na loketních a kolenních důlcích, na zápěstí. Toto pravidlo však nelze brát jako dogma a vhodnou aplikaci je nutné vyzkoušet. U silnějších (orientálních) vůní stačí několik kapek na zápěstí, svěží vůně vyžadují důkladnější aplikaci. Záleží také na individuálních preferencích – množství, které vyhovuje jednomu člověku, může jiného obtěžovat.
Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; zpravidla čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. Jak se bude vůně chovat na oblečení, napoví zkouška na testovacím papírku.
Při ‘nošení’ parfému by se mělo dbát na to, aby nikdo z okolí nebyl vůní obtěžován. Zlaté pravidlo říká, že méně je více. V horkých dnech je lepší preferovat nekonfliktní, svěží vůně.
Je vhodné se vyvarovat užívání více parfémů najednou, aby nevznikla disharmonická směs. Někdy je však možné kombinováním dvou vůní vytvořit příjemný celek; někteří výrobci dokonce nabízejí řady parfémů (obvykle jednosložkových) určené k tomu, aby si uživatel sám vymyslel své oblíbené kombinace. Příkladem je Donna Karan Essence s vůněmi Lavender, Wenge, Jasmine a Labdanum, nebo Les Caprices by Lolita Lempicka s parfémy Violette, Réglisse a Amarena.
Trvanlivost parfémů je různá, některé složky podléhají rychle zkáze a parfém se během několika měsíců výrazně změní. Některé parfémy však při správném skladování vydrží desítky let. Nejnebezpečnější je světlo, flakon by proto neměl být vystaven dennímu ani intenzivnímu umělému světlu (jako ochrana stačí původní krabička) a vysokým teplotám. Je-li vůně vystavena působení světla, mění se zpravidla barva tekutiny na tmavší odstín, později se kolem uzávěru usazuje pryskyřičný prstenec. Jako první se kazí svrchní tóny, i takový parfém však často lze používat – po rozvonění a vyprchání svrchních tónů se objeví jeho původní podoba.